Slabí lidé čekají na příznivou záležitost, silní si ji vytvářejí.

26. dubna 2011 v 19:40 | Ev. |  dny, týdny, měsíce.
O. S. Marden
Tak takhle bych se k tomu měla asi stavět. K čemu? K dnešnímu světu nejspíš.
Hůů dnes mám chuť napsat článek to tu dlouho nebylo. Nebo se mi to dlouho nestalo.
Dnešní den byl docela fajn i to stávání nebylo tak otřesně jak sem čekala. Vzbudila sem se v pohodě, ale vylézt z postele se mi moc nechtělo. Ve škole taky dobrý. Spousta vyprávění s drahým M. a s drahou Ká. taky jsme byli neustále napomínáni.
Teď se mi udělalo zle téma týdne KREV aha sakra. Nesnášim krev a injekce ty mi k tomu ihned patří bléé. To téma pryč.
Kde jsme to skončila? Jo pak nějaký ty známky jsme dostaly z literatury a práv 2 a 3 neřešim. Ve školní (centrální) jídelně sem si dnes pochutnala po dlouhé době. Dívíte se, že chodím do školní jídelny? No máme na výběr 3 jídla takže jedno bývá vždy stravitelné. Bez jídla bych to nevydržela až domů. To bych musela mít ohromnou svačinu. Po škole sem šla do knihovny jak jinak. Už bych si vážně, ale mohla začít půjčovat povinou četbu. Nevím, kdy se k tomu dopracuji.
Doma. Tady už je nuda. Dnes jsem se celý den nudila. Mohla sem jít ven, ale to se mi nechtělo. Šla bych teď, ale to už je pozdě. Šla bych na brusle nebo si zaběhat. Běhat, ale nemůžu kvůli zádům. Je pozdě, protože si musím ještě umýt vlasy a vyžehlit a pak brzy spát jelikož vstávám v 5:15. Už sem vám to říkala? Jde o zvyk ... tak jako ve všem v životě. Podle mě si človek časem zvykne vždy úplně na vše, ale vážně jo. Tedy jen moje teorie.

Chtěla bych něco změnit, ale nemám na to. Sem v tomhle hrozná.
Chtěla bych zhubnout.
Chtěla bych umět hrát na nějaký hudební nástroj.
Chtěla bych, aby si mě rodiče až do konce života vážili a abych je už nikdy nezklamala. (Není nic horší než, když vás rodiče před něčím varují a říkají Vám, že tohle prostě nesmíte a Vy až časem se spálíte a zjístíte, že měli pravdu. Proto musím svojí mladší sestru neustále hlídat, aby si to nijak neposrala, když má ještě vše před sebou :).)
Chtěla bych se s chutí učit a být chytřejší.
Měla bych začít cvičit kvůli zádům a doktorovy.
Chtěla bych toho tolik a měla bych toho tolik až to není jistý, ale mě by u toho musel někdo hlídat a nebo mlátit, abych se k něčemu dokopala.
Mějte se.

Jo a chtěla bych vlastnit tyhle boty, umět v nich chodit a nemít v nich skoro 3 metry...

 

Téma týdne je NIC.

24. dubna 2011 v 11:54 | Ev. |  dny, týdny, měsíce.
U mě je spíš téma týdne buďto vše a nebo nic.
Už sem se dlouho neozvala a nebyl ani čas a ani chuť. Stalo se toho docela dost. Školu už vůbec neřeším. Tak budu mít na vysvědčení pár trojek nu což. Svět se neposere, já taky ne a rodiče taky ne! V pátek jsme slavily s holkama narozeniny kamarádky.(19) Pozvaly jsme tam půlku školy. Bylo to docela fajn, mohlo to být lepší. Hlavně většina lidí byla už v půl 10 večer na šrot. Řikam AHA no :D. Skončila sem s odřenou rukou ta bolí teda docela, s odřeným loktem a modřinou na noze. Holky i já si pamatujem hovno, každá jen části. Jeden kluk mi dal pusu a chtěl se líbat a bůh ví co ještě. Jenže, kdyby se mi aspoň líbil... Tak sem mu prostě utekla :D. Těšim se až ho potkam ve škole. Prý sem se s nim líbala což je, ale blbost to bych si vážně pamatovala. Oslavenkyně byla nejvíc opilá a pak tam brečela jelikož lidi od ní ze třídy jsou fakt hovada. Už ani nechce jít za nima do školy natož s nima sedět ve třídě. Bude holt muset jelikož maturuje. Kdyby jste viděly kolik alkoholu a jídla zbylo. No fuj nemůžu to ani vidět. Taky sem prý zvracela z okna na silnici :DD. Mimochodem slavily jsme to u kámošky doma. Její táta totiž odjel pryč na týden. No a ta kámoška si tam mimochodem opilá stihla dát s klukama trojku. Vrchol tohle.
Skoro týden mě bolí záda nemůžu ani moc spát asi bych měla něco zažít dělat. Cvičit nebo plavat a ták ... Taky sem zavislá na čtení teda kromě čtení povinné četby. Teď čtu od Haliny Pawlowské Charakter mlčem, mluvilo tělo nebo nějak tak. Uplně srandovní knížka, tolikrát sem se u ní nasmála a přečetla sem jí za jeden den. To mě štve má cca 90 stránek asi.
FUJ zítra velikonoce, chci někam odjet.
Vlastně ještě tohle zhubla sem :D mám 62 při výšce 180. Když sem zjistila, že sem zhubla byla sem velice šťastná a večer sem se odměnila solenými brambůrkami a zmrzlinou. Demence. Obdivuji ty co vydrží nejíst. Já teda vydržím nejíst večer už sem prostě na noc nepřežírám, ale pořád se mi stává, že se nudím nebo nemám co dělat a jdu se kouknout do ledničky. Takže vážně nechápu jak sem mohla zhubnout. Asi fetuju :D.

Sem se chci odstěhovat.

Vypadnout pryč.

12. dubna 2011 v 17:11 | Ev. |  dny, týdny, měsíce.
Škola mě už vážně nebaví. Zachvíly budou, ale prázdniny. Jo a zachvíly budou Velikonoce nesnáším je! Otvírat těm opilým hovadům. Na to vážně nemám náladu, ale jelikož bydlím na vesnici a máma tam samotná nehodlá chodit tak mi nic jiného nezbývá. Včera jsme měli ve škole rodičák řekla sem to doma, ale máma na to zapoměla. Stejně tam chodit nemusí. To, že sem ukecaná ví i tak. Beztak tam nikdo nechodí.
Minulý týden sem seděla na nádraží a čekala na autobus. Naproti mě seděl pár a ten kluk kouřil a jeho holka mu mačkala uhry, přišlo mi to vtipný možná i roztomilý? Taky sem to jedné osobě dřív dělala, mimochodem toho dotyčného teď nesnáším a když ho vidím tak je mi zle. To už je, ale zamnou. Tuto dvojici pak vystřídal další pár, který se hádal slečna byla na něho pěkně naštvaná a nadávala mu, ale nevím kvůli čemu. Co mi je taky do toho. Vážně se někdy na nádraží pobavím.
Byla tu, ale pro mě otázka, jestli se mi náhodou po něčem takovém nestýská, Víte ani ne. Nebo jak kdy. Je mi 17 a vztahy sem měla zatím jen dva. Nestěžuju si. První rok a půl z velké lásky k nenávisti. Nejhorší zkušenost a chyba mého života ... Druhý asi měsíc děsný propadák ještě teď se tomu divím, že se si s ním něco začla. Oba to byli idioti. Teď tak přemýšlím a vážně se nechci zamilovat ani vázat. Jen mi to doposud ublížilo. Chtěla bych jen někdy někoho vášnivě políbit nebo obejmout.
Včera sme s A. a L. probírali co jsme za znamení a vážně ty jejich znamení k nim odpovídají. Co sem prý já? Vědí, kdy mám narozeniny, ale nevědí co sem za znamení :D. Jsem ryba, a prý jaká tedy sem? No odpověděla sem po pravdě: "přecitlivělá kráva blbá, která si vše moc bere." Pak už sme se jen smáli.
Jinak děkuji za podporu u minulého článku.
Miluju květiny!
 



Knihy.

12. dubna 2011 v 16:37 | Ev. |  hudba, knihy, filmy.
Iva Hercíková - Zrada
Ilona a Simona jsou dvojčata. Dvě mladé ženy, ještě před nedávnem proslulé modelky. Díky vzájemné podobě si mohly dovolit občas "zaskočit" jedna za druhou. Teď je ale všechno jinak: Ilona měla nehodu. K nerozeznání je už jen jejich hlas.




Jana Bryndová - Ani ryba ani rak
Humorně laděný příběh dvou žen, které se neznají, a přitom si jsou tak podobné. Obě se pravidelně přicházejí radit ke kartářce - o svém životě a hlavně o svých partnerech, kteří ne vždy splňují jejich touhy a přání. Velice humorný příběh.

Kam dál